Zkoumání jazykových vlastností nahrávky 

Kriminalistická audioexpertiza je zaměřena na dvě oblasti zkoumání: 

a) jazykových vlastností nahrávky, 
b) okolností vzniku nahrávky. 

Zkoumání jazykových vlastností nahrávky představuje: 

1. určování možných vlastností neznámého mluvčího, zejména u anonymních telefonátů 

V této oblasti zkoumání sporných nahrávek se využívá kombinace lingvistických, fonetických a elektroakustických metod. Z ingvistických metod se expertiza zaměřuje například na obsah, druh a určení promluvy, stylistické vlastnosti, hláskosloví, tvarosloví, slovní zásobu, větnou skladbu, jazykové chyby a vliv cizích jazyků.
Tabulka artikulace samohlásek
Fonetická analýza se zabývá charakterem hlasu, výslovností hlásek a hláskových skupin, slovní a větnou akcentací, členěním výpovědi na promluvové úseky, jejich intonací, tempem, rytmem a pauzami v promluvě. Elektroakustické vlastnosti pak jsou většinou měřitelným vyjádřením vlastností fonetických. Jde tedy o dynamiku řeči, výšku a barvu hlasu vyjádřené hodnotami kmitočtů základního a vyšších formantů, délky trvání hlásek a pauz a rychlost řeči. Vedle subjektivního hodnocení lingvistických a fonetických vlastností se tedy uplatní i speciální přístrojová technika (například digitální systém na analýzu řeči CSL).
2. identifikace mluvčího na základě analýzy řeči
Pokud je k dispozici osoba, která přichází v úvahu jako možný mluvčí ve sporné nahrávce, je možné porovnat způsob jeho řeči a řeči mluvčího ve zkoumaném sporném záznamu. Pro toto zkoumání je třeba získat srovnávací nahrávku hlasu vytypované osoby a pro srovnávání se využije kombinace lingvistických, fonetických a elektroakustických metod.
Sonogram (graf časového průběhu spektra řeči)
Poměrně stabilní, a tedy nejvýznamnější vlastnosti využitelné pro zkoumání, jsou z oblasti fonetiky frázování, intonace, rytmus a kvalita samohlásek. 
Rozlišují se tři typy srovnávacích nahrávek:
a) ukázky řeči - jsou to nahrávky hlasu vytypované osoby vzniklé obvykle dříve než sporná nahrávka. Vznikají tedy bez vědomí, že někdy budou použity k expertiznímu zkoumání. Získávají se zpravidla rovněž bez vědomí osoby, která je vytvořila. Od ukázek řeči však většinou nelze očekávat vyšší stupeň pravděpodobnosti identifikačního zkoumání a navíc je většinou nelze využít pro soudní řízení;
b) zkoušky řeči - jsou to nahrávky řízeného rozhovoru s vytypovanou osobou, která již ví, že tato nahrávka bude použita k identifikaci. Na zkoušky řeči většinou navazují zkoušky hlasu;
c) zkoušky hlasu - jsou to nahrávky vět nebo jejich částí, které byly vybrány při analýze sporné nahrávky, pronesené co nejpodobněji jako v nahrávce sporné.
3. zjišťování obsahu špatně srozumitelných nahrávek
Při tomto zkoumání se zjišťuje obsah špatně srozumitelných nahrávek (například zkreslených, rušených, šeptaných). Využívá se kmitočtových úprav nahrávky, odstranění rušivých impulsů a několikanásobné opakování jednotlivých krátkých úseků.
Text Ing. Jan Málek a JUDr. Josef Kohout.  Foto archiv KÚP.