Z historie daktyloskopie
Daktyloskopie patří mezi nejstarší discipliny kriminalistické techniky. Na její zavedení do praxe se podílela řada vědců i praktiků. Ti si všimli, že linie na konečcích prstů, dlaních a chodidlech nohou tvořit různé, pro člověka charakteristické obrazce.
Díky anglickému úředníkovi William James Herschelovi (1833-1917) se např. v Indii otisky prstů používaly k potvrzení převzetí finančních částek. Ten si všiml, že čínští obchodníci potvrzují své smlouvy otiskem palce. A tak vyzval i své dodavatele, aby i oni potvrzovali své závazky podobným způsobem. Při porovnávání svých pečlivých záznamů si později uvědomil, že se nikdy neshodují otisky dvou osob. Herschel také dokázal, že se otisk prstu s věkem nemění. Kromě evidence vyplácení důchodů, jež měl na starost, chtěl svých poznatků využít také v evidenci vězňů, aby nedocházelo k jejim častým výměnám. Jeho snahy však byly přes dvacet let odmítány.

William James Herschel
(1833-1917)
Otisky prstů se však jako identifikačníího znaku používaly mnohem dříve. V 7. století n.l. se v Číně a Japonsku otisků používalo místo podpisu ke stvrzení nejrůznějších smluv, k označování zboží, např. hrnčířského, nebo při soudních sporech, závětích a rozvodech. Již tehdy Číňané považovali srovnávání otisků za úspěšnou a praktickou metodu identifikace.
Úspěšnější než Herschel byl však jeho anglický vrstevník, doktor Henry Faulds, žijící a působící jako lékař v Tokiu. Ten v roce 1880 uveřejnil obsáhlý materiál o svých poznatcích ze zkoumání otisků, kde došel k závěru, že pokud této metody bude použito v identifikaci zločinců, dojde k výraznému poklesu zločinnosti. Zdůrazňoval možnosti usvědčit pachatele ze stop, získaných na místě události a současně navrhoval snímat otisky všech deseti prstů.
Neměli bychom však zapomenout na významnou osobnost českého lékařství. Jedním z vědců, kteří studovali různorodost papilárních línií kůže, byl také český fyziolog Jan Evangelista Purkyně (1787-1869). Všímal si obrazců na kůži, pojmenoval je a zasloužil si tak přední místo v daktyloskopické klasifikaci.

Jan Evangelista Purkyně
(1787-1869)

Francois Galton
(1822-1911)
Na skutečně vědeckém základě přídění papilárních línií pro kriminalistické účely pracoval Francois Galton (1822-1911). Vydáním svého díla "Finger Prints" (Otisky prstů) se zasloužil o zavedení daktyloskopie u anglické policie.
Společně s Edward Richard Henrym, pozdějším šéfem Scotland Yardu, vytvořili první třídící a registrační systémy v kriminalistice. To bylo v roce 1894, kdy byl v Anglii zaveden identifikační systém , spojením antropometrie a daktyloskopie. Byly registrovány délka a šířka hlavy, levého prostředníku, levé nohy, otisky deseti prstů, provádělo se fotografování a popis zločince i s jeho zvláštními znaky.


Juan Vucetich
(1838-1925)
Významné postavení v dějinách daktyloskopie měl Juan Vucetich (1838-1925). Ten v roce 1891 v Argentině poprvé snímal otisky podezřelým osobám a tak vůbec poprvé mohl policejní úřad využít otisky k identifikaci osob. V roce 1892 se mu podařilo podle krvavých otisků z místa činu označit a usvědčit vraha.

Zavedením daktyloskopie do praxe utrpěla porážku především bertillonova antropologická měření. Avšak až po smrti Bertillona, na mezinárodním policejním kongresu v Monaku v r. 1914, byly teprve uznány přednosti daktylospické identifikace. V Praze bylo poslední antropologické měření provedeno 6. září 1908 a do tohoto dne registrovala databáze v českých zemích 4 252 měřených osob.
(JŠ)